Když odejde člověk z tohoto světa

25. března 2012 v 3:22 | Kafuboss |  Život



Jsem věřící a věřím, že každý člověk, každá živá bytost má v sobě duši. Energie, která je s ním a v něm od narození až do smrti. Energie, která se po skonání fyzického těla oddělí.

Nevěřím, že když umřeme, tak jen prostě zhasnou světlo, padne opona, vypne se proud...

Ve vesmíru to také tak funguje. Nic nekončí jen tak, ale přeměňuje se v něco jiného. Je to stálá metamorfóza z jedné podstaty do jiné. Od nejmenších nám známých částic, až po největší hvězdy. Všude probíhají různé reakce a proměny.

Naše duše - energie v nás pracuje na principu, který věda zatím nedokáže vysvětlit, dokázat. Zatím... Ale to neznamená, že když to naše věda nezná, tak že to neexistuje. Například rentgenové záření je ve vesmíru odnepaměti, ale lidstvo ho zná jen něco málo přes 100 let. Jaké objevy na nás ještě čekají? Kolik toho vlastně víme?

Nedávno jsem četl jednu knihu o časoprostoru a autor - vědec tam psal, že čím více o vesmíru víme, tím více máme nezodpovězených otázek. Čím více se přibližujeme nějaké podstatě věci, tím zjišťujeme že o tom nic nevíme. Jen se stačí podívat na mnoho teorií o vzniku a fungování vesmíru a spočítat kolikrát se změnily. A kolikrát se měnily učebnice. Ale to je asi v pořádku, protože člověk je tvor hloubavý a zkoumavý. A vlastně od Adama a Evy stále hledáme a poznáváme - dobré a špatné. Tímto hledáním a poznáváním se přibližujeme našemu Hospodinovi.

A naše Země je prostor, kde dostáváme šanci na realizaci našeho přiblížení.

Každý člověk zde má nějakou roli. Někdy na svou roli přijde už v útlém věku, ale někdy na svůj úkol čeká třeba celý život, někdo svůj úkol nesplní a jiný ani nevěděl, že jej prožívá... Čím těžší úlohu máme, tím více se zdokonaluje naše duše. Dnes je to možné přirovnat k virtuálním hrám. Před příchodem si společně s Hospodinem zvolíme hrdinu, mapu, rodiče, rasu, pohlaví, stupeň obtížnosti, obory a odvětví ve kterých je třeba se zdokonalit. A to jak se nám to vše podařilo, to se dozvíme až odejdeme.

Je zajímavé vidět, jak se v našich životech dostáváme na křižovatky. Na těchto křižovatkách máme vždy minimálně dvě možnosti. Na těchto křižovatkách se může projevovat tzv. ,,dejavu,, - stav kdy máme pocit, že jsme to už někdy zažily. Můžou to být vlastně takové záchytné momenty a my víme že se teď děje něco důležitého, nebo to může znamenat, že jdeme po správné cestě. Na křižovatkách života je dobré se rozhlédnout, někdy je potřeba se i zastavit a dobře se rozhlédnout. Pokud můžeme tak být maximálně otevřený a pokorně naslouchat radám. A je zajímavé, že pokud se rozhodneme špatně, tak dostáváme další šanci. Proto slýcháme od lidí, že jsou stále pořád nemocní, vrací se jim choroby, nebo že si stále nemůžou sehnat nového partnera, práci,... stále dělají jednu a tu samou chybu. Ale jen oni musí přijít na tu podstatu a odstranit ji, aby se posunuly ve svém vývoji dále. Člověk kolikrát má něco, čeho si třeba ani nevšimne, nebo si toho neváží, a pak jakmile to ztratí, tak to hledá. Někdy i celý zbytek života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama