Otec

29. března 2012 v 0:56 | Kafuboss |  Život
"Dobrý den otče, chtěl bych se vyzpovídat."
"Dobře, jsi připravený?"
"Ne, otče ... vlastně se chci s Vámi domluvit, kdy by jste měl čas. Protože to bude asi na dýl. Nebyl jsem u zpovědi asi deset let!"
"Uff, jak jsi to dokázal člověče?"
"... no otče, tak nějak se to stalo. Žil jsem dlouhou dobu v hříchu a společně s partnerkou v jedné domácnosti. Letos jsme plánovali svatbu a myslel jsem si, že se to pak nějak překoná... Teď jsme se rozešli a já už v hříchu nežiji, rád bych se s Pánem udobřil."
"Je dobře, že jsi přišel..."
Jak jsi to dokázal člověče...? To je věta, která mě velice překvapila. A musím na tuto otázku pořád myslet.
I když jsem celou tu dobu chodil do kostela, jezdíval na modlení s četl jsem duchovní texty, stále jsem byl vnitřně svázán, že je něco v nepořádku. Přítelkyně věřící nebyla. Mě to nevadilo, to vlastně vůbec nevadí, protože i sv. Pavel píše, že muž může mít nevěřící ženu a i obráceně. Nicméně jsem celou dobu žil někde na půl. Mezi světem věřících a těch, kteří věřící být nechtěli. Neříkám nevěřící, protože nevěřící člověk je ten, který si přečte písmo a řekne, že tomu nevěří.
Celou dobu jsem vlastně věřil, že v lásce to vše zlé překonáme. Že všechno chce čas a že se to nějak samo přehoupne do víry, pak bychom chodili ke zpovědi třeba i oba. Ale mýlil jsem se. Nikdy se nic samo neudělá. A pokud člověk nejde naproti tomu oč Pána prosí tak ničeho nedosáhne. Pán je jako náš rodič - tedy dobrý rodič. A dobrý rodič je ten, který nedělá za své děti jejich práci, ale pokud jej o to požádají tak jim může pomoci. Takže pokud prosíme např. o zdraví a pro své zdraví neděláme nic, je vysoce pravděpodobné, že asi zdraví nebudeme.
Takže celou tu dobu jsem byl vlastně duchovně uspaný. Nechci říkat mrtvý. Ale i to je možné. Tím, že jsme se teď rozešli, jsem opět v sobě našel pravou podstatu víry. A je potřeba abych na tom dále pracoval, prohloubal svoje nitro. Svoji duši. Vesmír, naše mysl a duše jsou nekonečné. To je něco co si nedokážeme zde ani představit. Žijeme pouze v hrubém vesmíru jen 3D. Ale nad námi jsou další dimenze, kteří se nás můžou dívat, tak jako my se díváme na 2D v kině či TV. A my o nich nevíme, stejně tak jako herci na platně neví o nás...
Při narození jsem byl čistý nepopsaný list, prázdný zformátovaný harddisk. Na můj harddisk jsem od Hlavního strůjce dostal naprogramovaný základní systém. Lásku, víru a naději + nějaký balíček programů co zde na Zemi musím vyřešit, prožít, opravit... O to ostatní se začali starat programátoři zde na Zemi - tatínek a maminka. Později i podružní programátoři, babičky, dědečci a jiní, kteří mě něčím dokázali zaujmout a měli dostatek trpělivosti mě nějak programovat. Svůj program stále rozvíjím a vylepšuji i sám - tedy, alespoň se o to snažím. Je jasné, že nebudu vědomě provádět úpravy, které by mi škodily. Ale také vím, že se chybám nevyhnu. Chyby dělají všichni, tedy byl tu jen jeden, který chybu neudělal a my kteří v něho věříme ho vnímáme jako takový etalon - základní měrná jednotka - takový náš vzor. Právě kontrolou systému a prověřováním našich operací se můžeme opět vrátit k základním údajům co jsme dostali od Hlavního strůjce.
Taková zpětná vazba, kontrola dle stanovených deseti norem. Ve stanici technické kontroly nám pak může být předložen velký soupis poruch, které v servisním oddělení můžeme, tedy pokud chceme, odstranit. Jenže najít kvalitní servisní oddělení je dneska problém. Proto každý řeší své poruchy sám - takovou svépomocí. Někdy se daří více, jindy méně.
A to jsem ještě nezmínil, že máme všichni přístup na vesmírný internet. Do prostoru vesmírného moudra a informací, odkud můžeme čerpat inspiraci, vědomosti, ale kam můžeme posílat naše nápady, prosby a myšlenky. Musím se přiznat, že se mi několikrát stalo, že myšlenka s nějakým nápadem co mě napadly, se pak najednou objevili úplně někde jinde, než jsem zamýšlel, ale na správném místě ve správný čas. Tam nahoře už vědí kdy, co, jak a pro koho použít. Tak proč toho nevyužít?
Na tento vesmírný internet se můžeme připojovat různými způsoby. Protože k internetu se připojuje mnoho bytostí a je spoustu domén, můžou se tam objevovat i falešné adresy, takže opatrně. Máme sice strážný podprogram - takový firewall a antivir, ale i ten může být prolomen. Proto je důležité využívat k připojení tovární nastavení - tj. od Hlavního strůjce a Jeho Syna, protože tak máme zaručenou jistotu, že informace jsou správné a budou nám ku prospěchu.
Z tohoto vesmírného internetu dostáváme i mnohem více než jen informace. Dostáváme tam i energii. Pokud se připojujeme pravidelně tak můžeme být stále nabití, pokud méně často, pak se můžeme cítit životem nenaplněni. A hledáme činnosti, které nás naplní a dobijí. Někteří lidé mají dar se připojovat na domény, které mají mnoho energie a obrovskou sílu. Tam by se měli připojovat jen opravdu vyspělí jedinci, jinak hrozí, že budou mít problém tuto energii vstřebat.
Po stránce hardwaru jsme všichni odlišní. Ať už se jedná o muže, ženu, výšku, váhu,... Prostě neexistuje na světě identický hardware a vlastně i software. Každému z nás pracuje jeho procesor jinak. Na jiné frekvenci, každý jinak vyhodnocujeme proměnné. Záleží jak a kdo nás po celou dobu našeho fungování programoval a jak jsme se tomu podřizovali a upravovali. Někdo se proto více hodí k činnostem manuálním, mechanickým, jiný více do hudby, další do kreativních odvětví, jednání s lidmi,... A všichni dohromady tvoříme jednu velkou skupinu. Jednu velkou rodinu.
Tak jak platí, že jeden člověk se nemůže zavděčit všem, tak platí i to, že i všichni se můžou zavděčit jen jednomu. Každý jedinec je prospěšný někomu jinému. A to je hlavním posláním - byl prospěšným jiným. Nejen sám sobě. Pro svět nemusíš znamenat nic, ale někomu můžeš být celým světem. Jsem si jist, že každý na světě máme k sobě kompatibilního druha. Druha se kterým máme společný základní program, stejný názor a pohled na svět. Něco co nás jeden k druhému pojí, čím jeden druhého můžeme obohacovat a naplnit.
Pak dochází k setkání a konfrontaci dvou programů a my sledujeme zda se programy doplňují, spolupracují, pomáhají si, nebo naopak si nějakým způsobem škodí.
Na začátku máme program všichni stejný. To jak nás naprogramovali během našeho fungování, ještě neznamená, že je to trvalé. Přeprogramování může docházet v jakémkoli věku. Většinou k těmto situacím dochází, když se nám něco stane, nějaká nemilá událost. Ale může k ní dojít také když potkáme někoho velice zajímavého, kdo nás dokáže oslovit a hodně ovlivnit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama