Hledání smyslu

20. dubna 2012 v 3:35 | Kafuboss |  Život
Poslední dobou jsem hledající. Hledám svůj smysl. Tedy hlavní smysl jsem nalezl ve víře, ale já hledám své místo v tom celém soukolí. Je vůbec možné ho někdy najít?
Ještě nedávno jsem byl šťastný. Měl jsem všechno co člověk může mít. Práce, zdraví, bydlení, láska,... cítil jsem se šťastný - věděl jsem, že moje existence má pro někoho smysl. Někomu jsem byl celým světem. Teď tomu tak není. Nevidím žádný záchytný bod v mém budoucnu. A z toho jsem možná velmi nejistý. To mě možná svazuje. Je to nejistota. Ale asi je to na místě a je nutné si tím projít.
V tomto okamžiku mi přišla na pomoc rada kamarádky: žij ze dne na den! To je zajímavý pohled, protože takhle jsem nikdy nežil, ale také jsem nikdy nezažil to co teď prožívám... Takže je potřeba se tím asi řídit. Nepřemýšlet tolik o věcech budoucích, protože všechno stejně bude jinak. Já si můžu něco naplánovat, ale těch různých aspektů které vše mohou ovlivnit je prostě tolik, že výsledek bude jiný. Jinými slovy: člověk míní, Pánbůh mění :)
Nikdy předtím jsem nemusel přemýšlet o tom co chci. Jakou chci partnerku. Prostě jsem jednu měl, bral jsem ji takovou jaká byla a nic jsem moc neřešil. Bylo to všechno takové automatické. Samo to nějak přišlo, dalo by se říct, že bez boje... a pak to náhle skončilo. A teprve s koncem si člověk uvědomuje vše co měl. Vidí chyby kde dělal on i kde dělala partnerka. Teď už s tím ale nejde nic dělat. Minulost již nezměníme, je nutné měnit budoucnost.
Teď přemýšlím jaká by měla být moje nová partnerka... Ale je vůbec možné si někoho takto vymodelovat? Ideální partner neexistuje. Může se stát, že tento svůj ideál budeme hledat do konce svých dnů... a nikdy jej nenajdeme. Někdo kdysi řekl, že vztah je potřeba vyzkoušet. Sejdou li se dva kteří si rozumí, pokračují ve vztahu, buď ho prohlubují a vzájemně se o něj starají, nebo se od sebe vzdalují. Když o tom přemýšlím, tak mi vychází, že bez zkoušek nemůže člověk vystudovat. Bez zkoušek nemůže člověk růst a ničeho dosáhnout. Čeho dosáhnou lidé, kteří jsou celý život vedeni za ručičku? Bez zkoušek to prostě nejde. A k některým zkouškám musíme jít několikrát. A žádná zkouška není zbytečná. Žádná! Vždy si ze zkoušky něco odneseme. Zkušenost. To nám nikdo nevezme.
Teď ještě k partnerství. Jaký partnerský život chceme? Našim nejbližším vzorem byli naši rodiči. Dávali nám rady, nebo nám svým chováním ukazovali jak se má rodina budovat, udržovat, jak se mají řešit konflikty, ...
Jsou to vlastně postavené základy pro náš budoucí vztah. Ať se nám to líbí, nebo ne, tak to jací byli naše rodiče si vlastně poneseme i do našeho vztahu. Ale je jen a jen na nás, to co si vybereme a co se nám líbí, co chceme změnit. Nebo budeme přesně jako oni?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama