Květen 2012

Odpuštění

28. května 2012 v 3:05 | Kafuboss |  Život
Dneska jsem se v práci bavil s kolegou na téma odpuštění. Co to je vlastně takové odpuštění. Pěkné přirovnání je k vodě, kdy otevřeme kohoutek a odteče voda. Ale myslím, že lepší přirovnání je k tlakovému hrnci (papiňák). Ať už žijeme jak chceme, je jedno kde, a s kým se setkáváme, tak nás občas někdo, něčím rozčílí, zraní, nebo se nás něčím dotkne. A to v nás hromadí energii - tlak. A tlak na nás působí do té doby něž ho nějakým způsobem nevypustíme, prostě se ho zbavíme. Lidé, kteří dlouhou dobu žijí s tímto vnitřním tlakem, můžou mít časem různé zdravotní problémy. Od vyššího tlaku počínaje, mrtvičkami a rakovinami konče. Každý jsme jiný a na každého to působí jinak a jiným způsobem. A také každý se zbavujeme vnitřního tlaku jiným způsobem. Ať už se snažíme tak či onak, tak jediná věc je nejdůležitější. A tím je udělat za minulostí jednu tlustou černou čáru. A to je právě odpuštění. Vlastně jenom odpuštěním se plně vyrovnáme s minulostí. Je to nesmírně těžké a někdy i velice bolestivé, ale myslím si, že je to jediný a pravý způsob jak se s minulostí vyrovnat. Proč jediný?

Protože když nám někdo ublíží, tak to na nás má nějaký dopad. Každý čin má nějaký důsledek. Nejprve cítíme křivdu, cítíme se ublíženě, později se z toho otřepeme a postavíme se zpět na nohy. A zde máme opět minimálně tři cesty - buď nebudeme dělat nic a budeme stále v pozici ublíženého, nebo viníkovi odpustíme a nebo to nejhorší co můžeme udělat je že to viníkovi pěkně osolíme! Pomsta. Kolik filmů a seriálů je postaveno na této hloupé a nebezpečné vlastnosti. Pokud se vydáváme na cestu pomsty, tak se vydáváme na cestu po kruhu. Přesněji řečeno do uzavřeného bludného kruhu. Z takových cest je těžký návrat. A pokud někdo chodí v kruhu, tak nemůže růst a nemůže se vyvíjet. Cokoli druhému uděláme tak to má dopad i na nás. Vrací se to. Můžeme člověka ztrestat za to co nám udělal, ale pak z toho my nemáme ,,užitek,,. Žádné ponaučení, žádný posun. Jen odražení síly silou. Jakoby odrážíme míček od stěny. Sice se nám na nějaký čas uleví, ale je to pouze dočasně. Z toho našeho papiňáku trochu odpustíme, ale pod hrncem stále hoří plamen...
Navíc se může stát a ono se to stává, že druhá strana se bude chtít pomstít na zpět a tak se pak hraje takový ,,mstivý pinpong,,. Druhá strana totiž nemusí vyhodnotit to první provinění na nás jako něco špatného a vidí jen, že jsme teď ublížili my.

Proto mně jako jediné a nejrozumnější řešení vychází odpuštění. Velice přesně je to také vystiženo v modlitbě Otče náš - ... a odpusť nám naše viny, tak jako my odpouštíme našim viníkům...
Je nesmírně důležité se vyrovnat s našimi viníky ještě tady na Zemi. Jak budeme řešit spory a neshody v astrálním světě, když duše jsou nesmrtelné? Těžko se budeme zabíjet, likvidovat, ...

Odpuštění je někdy nesmírně těžké a také to může někdy velmi dlouho trvat. Někdo nedokáže odpustit ani sám sobě. A někomu to může trvat i celý život. A právě proto je to asi ta jediná a pravá cesta - protože je tak složitá a těžká. A o tom to asi všechno je. Mám dojem, že čím těžší cesta, tím krásnější cíl! Do pekla vede dálnice, ale do nebe je cesta trnitá.

Storka z Novýho holportu

17. května 2012 v 20:55 | hantec |  humor
Storka z Novýho holportu

Doklapala k Šéfovi sajtna s jakósi koc a hlasí:
" Šéfe, tudletu fuchtlu sme lapli, jak kysala s cizím konópkem. Od Mojžíša máme gebír ju umlátit šutrama. Co ty na to? "
Splichtili na něj flignu, aby ho mohli nabonzovat. Šéf si čupl a čmrdlikal do písku. Když do něj furt vandrovali, hókl na ně:
" Kdo seš čisté, migni ju grimlem! "
A zase čupl a čmrdlikal.
Celá sajtna se zdekovala a byla pali.
Šéf nasísl na koc:
" Kde só všeci, kocóre? Žádné tě nevodemlel? "
" Ani rana, Šéfe! ", hlásí koc.
A Šéf na to:
" Ani já tě nevodemelu. Ale sypé pali a už žádný levoty! "

Síla ukončení

1. května 2012 v 11:50 | Kafuboss |  Život
Jedno moudro říká: " Dokázat něco ukončit není projevem slabosti, ale síly!!! "
Přemýšlel jsem o tom co se mi stalo. A také jsem přemýšlel o mnohých příbězích, které jsem za poslední čtvrt roku slyšel, nebo se mi s nimi někdo svěřil.

Mnoho lidí žije s partnerem třeba několik let a pak se "najednou" rozejdou, rozvedou... proč? Proč se ptá okolí. Proč se ptá ten, kdo je opouštěn. A nikdo nemá šanci to pochopit...
Zcela jistě přestalo něco fungovat. Třeba už před mnoha a mnoha lety... a jedna strana to teď vyhodnotila... Dost možná, že už to vyhodnotila tenkrát. A třeba to vůbec nefungovalo...
Ženy jsou se svými muži, kteří je bijí, chodí opilí,... ale ta žena nedokáže odejít, nedokáže se vzepřít,... nemá na to sílu. Stejně tak ženy, které své muže citově vydírají, a ti mužové prostě nemají dostatek síly k rozhodnému kroku.

A "najednou" se pak objeví něco, nebo někdo, kdo dokáže dodat dotyčné, nebo dotyčnému dostatečnou sílu. Může to být kamarád, dávná láska, nějaká silná osobnost, nebo také životní událost. Vždy když se vztah rozpadne je to škoda. Alespoň to tak cítíme v ten daný okamžik. Nicméně je to ale obrovská zkušenost. A vždycky za to můžou oba dva. Nelze se zlobit na jednoho či druhou. Oba svůj vztah nezvládli.

Z odstupem času zjistíme, zda to bylo dobře nebo to byla chyba. Ale můžeme hovořit o chybě, když jsme se rozešli nějakého důvodu? Prostě jsme k tomuto rozhodnutí dospěli. Dospěli jsme do něj jako celek - jeden vztah. Proto je zbytečné se trápit nad KDYBY...

Netrap se nad něčím, že skončilo, ale raduj se, že se to vůbec stalo!