Odpuštění

28. května 2012 v 3:05 | Kafuboss |  Život
Dneska jsem se v práci bavil s kolegou na téma odpuštění. Co to je vlastně takové odpuštění. Pěkné přirovnání je k vodě, kdy otevřeme kohoutek a odteče voda. Ale myslím, že lepší přirovnání je k tlakovému hrnci (papiňák). Ať už žijeme jak chceme, je jedno kde, a s kým se setkáváme, tak nás občas někdo, něčím rozčílí, zraní, nebo se nás něčím dotkne. A to v nás hromadí energii - tlak. A tlak na nás působí do té doby něž ho nějakým způsobem nevypustíme, prostě se ho zbavíme. Lidé, kteří dlouhou dobu žijí s tímto vnitřním tlakem, můžou mít časem různé zdravotní problémy. Od vyššího tlaku počínaje, mrtvičkami a rakovinami konče. Každý jsme jiný a na každého to působí jinak a jiným způsobem. A také každý se zbavujeme vnitřního tlaku jiným způsobem. Ať už se snažíme tak či onak, tak jediná věc je nejdůležitější. A tím je udělat za minulostí jednu tlustou černou čáru. A to je právě odpuštění. Vlastně jenom odpuštěním se plně vyrovnáme s minulostí. Je to nesmírně těžké a někdy i velice bolestivé, ale myslím si, že je to jediný a pravý způsob jak se s minulostí vyrovnat. Proč jediný?

Protože když nám někdo ublíží, tak to na nás má nějaký dopad. Každý čin má nějaký důsledek. Nejprve cítíme křivdu, cítíme se ublíženě, později se z toho otřepeme a postavíme se zpět na nohy. A zde máme opět minimálně tři cesty - buď nebudeme dělat nic a budeme stále v pozici ublíženého, nebo viníkovi odpustíme a nebo to nejhorší co můžeme udělat je že to viníkovi pěkně osolíme! Pomsta. Kolik filmů a seriálů je postaveno na této hloupé a nebezpečné vlastnosti. Pokud se vydáváme na cestu pomsty, tak se vydáváme na cestu po kruhu. Přesněji řečeno do uzavřeného bludného kruhu. Z takových cest je těžký návrat. A pokud někdo chodí v kruhu, tak nemůže růst a nemůže se vyvíjet. Cokoli druhému uděláme tak to má dopad i na nás. Vrací se to. Můžeme člověka ztrestat za to co nám udělal, ale pak z toho my nemáme ,,užitek,,. Žádné ponaučení, žádný posun. Jen odražení síly silou. Jakoby odrážíme míček od stěny. Sice se nám na nějaký čas uleví, ale je to pouze dočasně. Z toho našeho papiňáku trochu odpustíme, ale pod hrncem stále hoří plamen...
Navíc se může stát a ono se to stává, že druhá strana se bude chtít pomstít na zpět a tak se pak hraje takový ,,mstivý pinpong,,. Druhá strana totiž nemusí vyhodnotit to první provinění na nás jako něco špatného a vidí jen, že jsme teď ublížili my.

Proto mně jako jediné a nejrozumnější řešení vychází odpuštění. Velice přesně je to také vystiženo v modlitbě Otče náš - ... a odpusť nám naše viny, tak jako my odpouštíme našim viníkům...
Je nesmírně důležité se vyrovnat s našimi viníky ještě tady na Zemi. Jak budeme řešit spory a neshody v astrálním světě, když duše jsou nesmrtelné? Těžko se budeme zabíjet, likvidovat, ...

Odpuštění je někdy nesmírně těžké a také to může někdy velmi dlouho trvat. Někdo nedokáže odpustit ani sám sobě. A někomu to může trvat i celý život. A právě proto je to asi ta jediná a pravá cesta - protože je tak složitá a těžká. A o tom to asi všechno je. Mám dojem, že čím těžší cesta, tím krásnější cíl! Do pekla vede dálnice, ale do nebe je cesta trnitá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama