Srpen 2012

Vltava tour 2008

10. srpna 2012 v 19:33 | Kafuboss |  Dobrodružství
Vltava tour 2008

Již nějakou dobu chodím každý pátek na volejbal do sousedních Židlochovic. A jedno tam někdo přinesl krásný letáček s názvem Vltava tour 2008. Tour pořádal Židlochovický sokol. Vzpomněl jsem si na krásné chvíle strávené na vodě před šesti roky a tak jsem sebe i Ivu přihlásil.

Termín odjezdu byl domluven na dvou setkání vodáků. Také byly objednány lodě - tedy přesně řečeno jedna loď a dva rafty. Asi nemusím psát, že jsem neplul na raftu...
Ale ostatní asi viděli moc dobrodružných filmů o divokých řekách a chtěli si to zkusit v raftu.
Tedy prvního srpna nás nabírá Michal a Radka v Hrušovanech a my odjíždíme do Vyššího Brodu. Po příjezdu se všichni seznamujeme - Karel, Janka a Ondra, Kuba a Terka, Tomáš, Dáša a Vendy, Michal a Radka a my dva. Pak stavíme stany a jdeme se připravovat na zítřejší vyplutí.

Den první:
Den kdy zjišťuji pozitivní i zásadní negativní vlastnosti lodi - vydry.
Ráno začíná ranní hyenou a snídaní, pak balení stanů a přebírání lodě, raftů a výbavy. Mezitím se vozidla vydávají do cíle dnešního dne. Po velmi, velmi dlouhém čekání na řidiče konečně můžeme vyplout.
Společně s háčkem se seznamujeme s lodí. Je to něco jiného, než na nafukovací kanoi - pálavě, vydra je velmi vratká a tak musíme dávat pozor na stabilitu.

Připlouváme k prvnímu jezu a jdeme ho omrknout. Stav vody je vcelku v normálu, ale i tak to bude pro mě premiéra.
Rozjíždíme loď a vplouváme do šlajsny, při vjezdu do vln ale nabíráme docela hodně vody a po uplutí několik metrů se převracíme. Jezy tedy vedou 1:0
Po vylití vody z lodi pokračujeme k dalšímu jezu.
Obhlížíme jej a pozorujeme jak do něj najet. Je zde dřevěná skluzavka a ikdyž jdeme s přídí zase hodně hluboko, tak háček správně zabírá a my vyjíždíme s minimálním náběrem. Spravila to houbička. Jezy x Jara = 1:1
Za chvilku už ale připlouváme do Rožmberku a poslední jez splouváme velmi pohodlně - Jezy x Jara = 1:2 :)

Po jezu plujeme chviličku a pak se již před námi rozprostírá kemp, kde zastavujeme a stavíme naše stany. Po postavení a nutné hygieně, převléknutí do suchého se vydáváme na prohlídku zdejšího hradu a hlavně hladomorny. V hladomorně nechávám ,,trpět,, svého háčka, ale pak se nad ní smiluji a po slíbení, že bude v lodi poslouchat ji beru zpět.

Večer máme suprový táborák a ikdyž v noci bylo trošičku nevlídno a bylo deštivo, našli jsme několik málo dřev. Ondra pěkně drnkal na kytaru a tak se nám pak dobře spalo.

Den druhý:
Den kdy jsem se na vodě naučil...

Vyplouváme opět s velkým zpožděním zaviněné dlouhým čekáním na naše řidiče. Vyplouváme vlastně už po obědě. Po cestě se zastavujeme na nějakém tom občerstvení a pokračujeme dál. Dnešní cíl je Nové Spolí (Český Krumlov).
Připlouváme k jezu ve Větřní - splouváme bravurně takže nad jezy se zvyšuji vedení už na 3:1. O proplouvání našich raftů nic nevím protože oni pluli velmi pomalu a my naně vždy museli nějakou dobu čekat.
Nicméně k večeru už konečně připlouváme k poslednímu jezu - Spolí (nebo také u Papouščí skály). Jdu omrknout terén a hned si všímám dvou velmi záludných balvanů. Proto volím nájezd a cestu spíše levou stranou. Takže najíždíme s velmi dobrou rychlostí a vplouváme do prostor kde se voda vaří a výří. Jedna vlna se přilila levobokem a my nabrali tolik vody že jsme to neustáli. Po překlopení jsem jen zahlédl svého háčka jak se snaží plavat, ale vesta ji odnášela dál a dál ... do moře...
Já jsem se vynořil těsně za lodí a zvolal jsem, že je to dobré, že loď už držím. To byly na dlouhé chvíle moje poslední slova ....
Teď komentář našich kamarádů vodáků na břehu:
,, v momentě kdy jsi něco halekal, tak loď bokem narazila o jeden z balvanů a otočila se. Jelikož jsi se držel velmi ale opravdu velmi pevně, tak jsi loď přelétl jako superman při zachraňování jeho April. No a pak už jsme tě asi 15 sekund neviděli.
Pamatuji si jen, že když jsem se chytl, tak došlo k mému skoku a pozdějšímu ponoru. Vypil jsem půlku Vltavy a odhlavičkoval pár bludných balvanů. Vynořil jsem se asi 20 metrů od místa činu a zachytil loď. jelikož jsme měli všechno dobře přivázáno, tak jsem si postupně postahoval kalhoty, brýle, čepici, pádlo, bečku a háčka. Háček mě dal ale nejvíce zabrat, protože v severním ledovým oceáně zrovna docela mrzlo a tak jsem musel ještě krom háčka tahat asi půl tuny ledu...

Jezy x Jara = 2:3

což mě docela rozčílilo, protože už jsem chtěl jít do trháku.

Nicméně oba jsme to ve zdraví přežili a stavíme stany. Jen háček mi ukazuje zajímavou práci od boku lodi. Říkám ji, počkej do zítřka - uzraje! Večer se jdeme projít krásnými uličkami Krumlova. Se zakončením v jedné hospůdce.

Den třetí:
Den vítězství!
A také hned ráno mi ukazuje krásné uzrálé jelito. Nevím proč, ale do lodi se mnou vůbec nechce. Nakonec jsem ji přemluvil, ale jezy raději pojedu sám. Sjíždím hned první Na Rechlích, rozjíždím se, ale zjišťuji že sám si moc velkou rychlost neudělám a tak mám trochu strach, abych se pak dostatečně rychle dostal ze spárů válce a vracáku. No ustál jsem to a tak zvyšuji na 4:2.
Háček se mi vrací do lodi, ale vím že se blíží velmi zrádný jez U Kočárkárny (U Liry), viděli jsme mnoho lodí že se převrhlo když nabrali moc vody. Já se před ním opět zbavuji háčka a najíždím do šlajsny. Čeho jsem se obával u předchozího jezu, tak přichází nyní. Jelikož mám malou rychlost táhne mě to zpět a na bok. Takže mi špica lodi vytřelila nahoru a do boku a já se převracím. jezy opět dotahují... 4:3

Vím že mě čekají ještě dva jezy a tak se takticky a strategicky připravuji jak je splout.

A za chvilku už opět sám vjíždím do šlajsny Mrázkova mlýnu - nabírám rychlost a projíždím to bravurně! 5:3
Před zlatým hřebem dne . Jelení lávkou se jdeme najíst - připlouváme ke restauraci a lodí kotvíme téměř hned u stolů.

Po dobrém obědě si říkám, že by byla škoda, kdybych se hned šel koupat a tak jdu pořádně omrknout jak celé vodní dílo projedu. Myslím že nejdůležitější bude ustát ty první dvě vlny které se tvoří hned dole a pak už to nějak ukočírovat a nabrat háčka.
Vjíždím do šlajsny a tak jak jsem si to naplánoval, tak se také i stalo. Zvyšuji na 6:3 a vím, že vítězství je doma!!!

Opouštíme krásné město Krumlov a pomalu se blížíme k cíli naší plavby - Zlaté Koruně. Před cílem nás ještě čeká jeden jez, který sám projíždím, byť s menšími problémy ale ustál jsem to!

Naše plavba končí. Odevzdáváme loď a rafty a výbavu. Pak se ještě všichni vyfotíme.

A to je vše. Domlouvám se s háčkem, že příští rok zkusíme oslovit naše kamarády a vytáhneme je na vodu. Tak snad se vše zadaří.

AHOJ!



Sázava 2012

8. srpna 2012 v 21:28 | Kafuboss |  Dobrodružství
Sázava 2012
kamarádi - vodáci mě opět poprosili, abych jim naplánoval nějaký vodácký zážitek. Tak jsem si dal hlavy dohromady a vynalezl jsem tří denní výlet. Největší problém byl počet lidí. Jelikož můj háček na začátku roku přestoupil na jinou loď, tak jsem měl jeden zásadní problém kdo ke mě do lodi? Ostatní sestavy byly jasné - Petr s Lenkou, Laďa a Eliška, Ajkir a Duša. Začal jsem obvolávat kamarády a kamarádky ale nic. Pak mi napsal Ajkir, že nakonec jet nemůže, protože bude dělat reparát v autoškole. Tím se situace docela vyřešila. Jel bych s Dušem. Jenže pan Ajkir si to po pár videí a pozvánek rozmyslel a tak jsem byl opět lichý :)
kontaktoval jsem tedy posily z války a povolal kamaráda z vojny - Roberta. V momentě, kdy jsem všem potvrdil účast a objednal jsem 4 lodě jsem obdržel od pana Ajkira telefonát, že jeho přítelkyně by ráda také jela, jelikož viděla videa a chtěla slyšet kousavou deku a vidět ranní aerobik :D Opět jsem se stal lichým. Proto jsem opět otevřel výběrové řízení a snažil se možně i nemožně přemlouvat všechny co mají dvě ruce a jednu hlavu...
Nakonec se mi přihlásila Janča a tak jsem poslední neděli před vyjetím vydal příkaz ke schůzce. Jaké bylo moje překvapení, když Janča přišla i s přítelem :D Nicméně nakonec přítel Kája nejel a tak jsem doobjednal jen jednu loď.
Nadešel den odjezdu. pátek 3. srpna a pro mě přijíždí Robert a naloďuji se k němu. Postupně přibíráme Janču a v Brně nabíráme Ajkira a jeho Romču + paní kytaru.
Za dvě hodinky přilétáme do Chocerad do kempu, kde už na nás čeká druhá část naší vodácké výpravy. Zjišťujeme, že zde večer bude hrát typická vodácká kapela... Tuším že se jmenovali Miss Eli. Hráli pěkně ale dlouho. Po druhé ranní se konečně pro nás dostavila poslední písnička - konečně pro nás, protože jsme měli stany hned za pódiem... čekal jsem nějaké noční návštěvy zfetovaných a podnalitých jakobyvodáků, ale nic se nekonalo. Asi od čtyř hodin se již dalo spát, což jsem uvítal s otevřenou náručí, protože jsme měli naplánovanou rozcvičku pana Ajkira na 7:30.
V 7:30 skutečně rozcvička proběhla a pak už jsme se šli nasnídat a zahájili jsme balení, přebírání lodí a výbavy a přesun vozidel.
Přesun vozidel není sice můj oblíbený - vede to ke zdržení, ale zase můžeme mít více věcí a většina si to přála. Přesun probíhal za pomoci mého mobilního tydlyfonu. Moje GPS je vcelku dobrá a ikdyž je s ní někdy legrace tak je na ni spolehnutí. Zažívám s ní velice zajímavé zážitky. Například nás zrovna navedla na silnici o které jsem si myslel že je testovací dráhou pro traktory. Dodneška jsem si myslel, že nejhorší silnice je mezi Hrušovany a Unkovicemi. Tímto se jí velice omlouvám. Oproti cestě po které jsme projeli to je okruh pro F1...
Nicméně se zadařilo a tak jsem s menším zpožděním přijeli zpět do startu a konečně jsme mohli vyplout.
Den první:
Den kdy jsem zjistil, že Sázava se dá jezdit jakýmkoli směrem, protože to neteče ani na jednu stranu. Jediný rozdíl jsme poznali na jezech, kde jedna strana byla o něco níž. Jezy jsme se opravdu snažili jet za každou cenu, ale po kamenech bez vody to fakt nešlo. Ani s háčkem, ani bez háčka. Za dvě hodiny plutí jsme se doplahočili ke Čtyřkolům, kde jsme se naobědvali a já tam měl naplánované setkání se spolužákem Zdeňkem. Ukázal nám svoji malou holčičku - vodačku a pogratuloval nám k výbornému výběru ke splouvání Sázavy - čímž mě velmi polichotil. Po obědě pokračujeme dál a dál... Po přenesení a přeskákání několik jezů jsme se po téměř 23 kilometrovém pádlování dostali konečně až k městu Týnec, kde mě opravdu rozesmál jez, no jez - spíše bych měl říct hráz, protože přes něj neteklo vůbec nic! Po dalším kilometru jsme už připluli do tábořiště, kde bylo asi půl miliónu lidí. Při odpočinku a loučení s dnešní Sázavou potřeboval Ajkir trochu umít a tak mi naznačil abych mu pomohl do vody. To jsem netušil, že dnešní Sázava zase ještě klesla a že je tam jen píseček a vody po kotníky...
Po postavění stanů a převlíknutí do suchého se vydáváme do místní restaurace. Osobně jsem moc nevěřil, že najdeme stůl pro deset nenažraných vodáků, ale nakonec se zadařilo. Zasedli jsme, uklidili jsme si stoly, poprosili utěrku, protože před námi stolovali asi nějací poslanci a zažádali o jídelní lístek. Slečna servírka přinesla opravdu jeden jídelní lístek a to ještě značně pošpiněn, tak jsem poprosil o utěrku a slečna začala něco říkat o lízání a análním otvoru. Pokud to mělo být pozvání na rande, tak jsem to nepochopil, nicméně do minuty tu byla jiná servírka a s velkou zásobou jídelních lístků. Objednali jsme si všeliké dobroty a čekali na zaplnění žaludků. Po výborném jídle a pití jsem se rozhodl si zahrát na pana číšníka. Napřed jsem to všechno zaplatil a pak jsem si vybral zpátky... :D
Večer jsme ještě odlovili s Ajkirem jednu kešku. A pak si před stany při měsíčku povídali. Já ještě kolem půlnoci šel zkontrolovat lodě a potkal tak jednu dvojici se psem. Tak jsem se do vodácké debaty zabředl, že jsem šel spát až ve dvě.
Druhý den:
Den kdy jsem zjistil že Sázava má nejkrásnější úsek plný peřejí, a že už nikdy nebudu pít kofolu s rumem.
Začínáme jako minulý den, ale bez rozcvičky. Jdeme rovnou na snídani, dáváme si vajíčka, čaje a párky. Pak se boří stany a já s řidiči odjíždím do cíle - Píkovic. Cestou vidíme občas na řeku a ... no řeku, vidíme spíše kameny a sem tam vodu. Nicméně o pul jedenácté vplouváme a hned na prvním jezu opět přenášíme. Další se snažíme proskákat, ale je to dneska lepší - už to teče. Jen těch lidí... Je to boj o každý decimetr a tak sleduji co je přede mnou, co se děje za mnou, háček mi hlásí kameny, jen některé nejsou vidět. Po cestě potkáváme hasičský záchranný raft - jen nechápu důvod, protože jeden zadák celou dobu telefonoval, druhý v předu měl pádlo dle držení poprvé v ruce a druhý zadák se do pádlo jen opíral. Výsledek je takový že jsme do raftu asi třikrát narazili, než raft zahradil celou sjízdnou cestu... Nevím ale cvičení hasičů si představuji trochu jinak.
Nicméně začínají peřeje a nejkrásnější úsek. Ještě jsem nezmínil mého háčka. Je to pěkná a šikovná mladá slečna. A hlavně dneska mě napájí kofolou s rumem. Po vypití asi litru této ďábelské kombinace zjišťuji, že některé mé funkce se plní s velkou časovou prodlevou. Nejvíce se to projevuje u jakéhosi říčního občerstvení, kde zastavili někteří od nás a začali na mě mávat abychom tam také zastavili. Na palubním uzloměru jsem měl něco kolem 10 uzlů, a můj počítač ovlivněn výpary z kofoly provedl výpočet poněkud mylně. Přesněji řečeno se dopustil chyby v desetinné čárce. A tak místo abychom krásně v klidu zapluli do mezírky mezi kameny, kterou jsem si tam pracně vyhlídl), narážíme přídí do kamene. Háček ztrácí pádlo a začínáme couvat. Jeden velmi hodný a bystrý vodák si všiml náhodně odmrštěného pádla a se slovy já vám ho hodím, nám pádlo odhazuje ze vzdálenosti 3 metrů o další 5. V tuto chvíli moje motory pracují na 123% a bojují s proti proudem. Jenže nemohou takto pracovat věčně a dochází k výpadku nejprve levého a potom i pravého motoru. Následuje couvání lodí a náraz zádí do kamene... Od rozhodčích na břehu jsme za krásné přemety a můj háček za dvojitého Tulupa dostali maximální počet bodů. Ztracené pádlo, vesta i barel s věcmi se nám podařilo najít, ale moje sebevědomí už ne... Navíc jsem ztratil o notoriku... teda motoriku (až tu kofolu s rumem nesmím pít - budu pít jen rum). Moje motorika se projevila hned na další zastávce, kde jsem při výstupu z lodi směrem vpřed, dělal kotouly vzad... Nevím proč, ale nikdo se mnou nechtěl už jet. Po vypití nealkoholických tekutin a najezení, odpočnutí jsem konečně dokázal nastartovat systémy a my mohli opět normálně vyplout.
A byla to opravdu krásná podívaná. Dostali jsme se do údolí plných skal a na každé skále, na každém volném místečku skály nějaká chata. Dokonale skloubení přírody a člověka. Tuto část si opravdu každý přírodomilovník užívá. Při splouvání a zírání na tuto nádheru člověku běží všechny příběhy od Foglara.
Za nedlouho připlouváme do Píkovic a tím končí i naše splouvání Sázavy.
Po návratu řidičů, postavení stanů a občerstvení rozděláváme oheň a děláme super táborák ze dřeva, které naši řidiči nasbírali cestou zpět. U táboráku máme veselo a zpíváme největší vypalovačky. A k tomu Romča suprově drnká na kytaru. Děláme špekáčky. O půlnoci nás rozhání bouřka a déšť a my se ubíráme do stanů. Eliška s Laďem do auta, protože jejich stan má vážné problémy s vodou.
Třetí den:
Odlov kešky, zabalení, odjezd a návštěva Jihlavy.
Ráno s partou vyrážíme na nákup a zjišťujeme, že v místním hypermarketu je velice moc lidí...tři - takže je plno. A protože dalších pět místních obyvatel čekajících před vstupními vraty pravděpodobně vykoupí zásoby vesnice na další týden odebíráme se zpět k autům. S Ajkirem ještě lovíme místní kešku a vydáváme se do Týnce do naší oblíbené hospůdky, kde si dáváme oběd. Po obědě se vydáváme do Jihlavy, kde většina se jde vykoupat do akvaparku. My se s Ajkirem vykoupali v sobotu, popřípadě i v neděli a tak jdeme raději odlovit místní kešky.
Domů k Brnu se dostáváme kolem 17. hodiny.
Myslím si že vodácký výlet Sázava 2012 všem moc líbil a že příští rok určitě někde zase vyplujeme.
AHOJ !!!